Jasně cílených 25 + 5 minut v pomodoro

Když bude chtít netrénovaný jedinec uběhnout pět kilometrů, velmi pravděpodobně zažije lepší požitek ze sportu, když si místo celého běhu najednou rozkrájí trať na 10 pětisemetrových částí a mezi nimi udělá určitý odpočinek.

Proč? Doběhnout k další lampě na cyklostezce je pro psychiku – a také fyzičku – méně náročný úkol než doběhnout do další vesnice a pak zpět. Psychiku se stejně jako fyzičku můžete vyčerpat.

Takhle nějak funguje pomodoro v práci.

O co jde?

Pomodoro je celkem starý a jednoduchý postup, který velmi napomáhá mojí efektivitě. Je to vlastně jediná věc, kterou jsem zkusil a používal i po pár dnech dál. Respektive pomodoro pomáhá mému soustředění a schopnosti řešit smysluplně problémy.

Pomodoro říká, že byste měli dvacetpět minut pracovat a pět minut dělat něco jiného – odpočinout si od té hlavní činnosti – a takto dokola. Po třech opakováních si dát větší patnáctiminutovou pauzu. Takhle lze rozkrájet celý den.

Jak to funguje?

Přijdete do práce, pustíte čas a pracujete dvacetpět minut. Tento časový úsek je dedikován vaší přímé práci, žádné rozptylování, žádné odbíhání, čistý focus na prácí. Po pětadvaceti minutách je čas pět minut na pauzu. Její výplň záleží na každém z nás. Důležité je, aby tento úsek trávil člověk něčím jiným než tou konkrétní prací.

Časy lze při troše dobré vůle poměnit. Přece jen, když mám nosou myšlenku a bije mi 24:59, neodejdu, abych ji zapomněl 🙂 Na druhou stranu vypustit ale pauzu je nežádoucí, protože v ní je kouzlo pomodora.

Proč mi to funguje?

Určitě každý znáte moment, kdy se rozjedete v práci, hloubáte a hloubáte nad nevyřešitelným problémem a najednou je konec dne a jdete domů. Práce vás pohltila, ale ten problém jste nerozlouskli. Pravděpodobně se vám to povede druhý den ráno. Krom psychické únavy to má ještě jeden faktor. Přes stromy nevidíme les.

Když člověk kontinuálně přemýšlí, prochází slepé cestičky problému, mozek je v určitém kontextu. Jeho granularita je na úrovni těch dílčích řešených problémů – nikoli celku. Během pauzy z toho kontextu logicky vypadne. Když uplyně pět minut a člověk začne hloubat znovu, musí si kontext obnovit. To se mu povede tím, že začne nad problémem znovu přemýšlet, sestupovat hlouběji a hlouběji. A tohle je právě ono.

Jakmile znovu sestupujete do toho kontextu, procházíte věci znova a dost často vás napadne něco jiného, jiné řešení, jiné problémy nebo postupy. To mi většinou vede k rozuzlení celé úlohy.

Efektivita přemýšlení

Podstatnou věcí je efektivita sama o sobě. Mozek má jisté limity. Nedokáže se plně soustředit a přemýšlet hodiny po sobě, tak jako fyzická práce potřebuje odpočinek, tak i psychická. Všechno je to logicky vysvětlené v Pragmatic Thinking and Learning.

Plánovat dvou, tří nebo dokonce čtyřhodinový meeting je mrháním času. Nejenže nevznikne žádný tlak na řešení daných problémů jednoduše proto, že tolik času svádí k řešení všeho okolo, taktéž každý na daném meetingu se bude efektivně soustředit maximálně minut čtyřicet.

A pomodoro řeší kousknováním i tohle.

Jak to používám?

25 minut práce

Na barcampu někdo říkal, že jeho den začíná kafem vedle notebooku. Můj den začíná tím, že kliknu na rajské jablko v chromu a začne mi odpočítávat čas. Jelikož mám vidinu dvacetipěti minut práce před sebou a ne osmi, deseti či dvanácti hodin, nenechám se snadno rozptýlit.

Nejdu číst weby, sociální sítě, nejdu vařit čaj, nejdu jíst ani nejdu přemýšlet na víkendem. Jednak mám v hlavě focus na těch krátkých dvacet pět minut, které chci strávit efektivně, druhak se mi odpočítávaný čas krátí.

Proč používám chromový doplněk? Má to jednu super výhodu. Blokování stránek. Když už mám slabší chvilku a chtěl bych se podívat na facebook, pomodoro doplněk mi to neumožní 🙂 Prostě stránku nezobrazí, resp. zobrazí přes ní logo rajčete. Tohle funguje ikdyž jste měli tu stránku otevřenou předem, prostě se překryje šedým podkladem a logem. Má to nedozírné nasledky 🙂 Například vám to neumožní pokračovat v rozjetém dialogu na sociální síti. Máte na dvacetpět minut smůlu 🙂

5 minut pauza

Tohle je asi nejlepší část. Přišlo mi škoda koukat z okna a relaxovat. Proto těchto pět minut trávím prací, ke které bych se normálně nedostal. Má jiný kontext, takže mi to funguje!

Moje typická normální praxe je taková, že člověk začne pracovat na nové věci a za tři měsíce zjistí, že neodpovídal celou dobu na emaily, které se netýkaly té nove featury. Těch pět pauzovních minut mi tak slouži na dělání dílčích úkolů. Odpovědět na dotaz kolegovi, naplánovat schůzku, zavolat klempířům na parapety nebo si vložit do getpocket články.

Pokud totiž pracujete 8 hodin denně, máte takových pauz celkem 16. Za to lze už stihnout hodně dalších věcí. Vzhledem ke zefektivnění práce byste tenhle čas stejně pravděpodobně nevyužili moc dobře.

Pokud nejsem v dohledu chromu, používám clockwork tomato pro android. Úplně se nabízí integrace s nějakou toolou na management tásků, třeba kanbanflow tohle pěkně umí.

Shrnutí

Dost mi to pomáhá, řeší mi to totiž hodně problémů:

  1. Efektivita, rozptylování, odcházení od problému
  2. Dokážu zase vidět les přes stromy, nezapadnu nesmyslně do problému na celé hodiny
  3. Dokážu dělat věci, ke kterým bych se nedostal a stále je odsouval na budoucno
  4. Jelikož ten čas dělím na kratší úseky, nemám pocit, že budu zase celý den v práci
Pomodoro má jen jedno pravidlo 25+5, tolikrát vzpomínané v tomhle článku. Tedy žádný overmanagement – to je také velká výhoda.

Musí vás to bavit!

K tomuhle blogpostu mě motivovala přednáška a následná diskuze o deseti vychytávkách na plzeňském barcampu. Pár věcí jak to dělám já nikdo nezmínil, tak je zkusím probrat tady.

Celkem úsměvný moment jsem zažil hned první týden po barcampu, kdy jsem si uvědomil, že každému funguje něco jiného. Pár pracovních dní jsem zkoušet toggl.

Během nich mi ale došlo, že od roku 1984 už něco málo uběhlo a nebudu sám sebe sledovat, ať si to dělá ČSU, NSA, ETC, teda etc. 🙂 Ještě bych něco zjistil. Teď vážně: pro mě to nedává smysl, otravuje mě to a zapomínám na to. Jelikož se k tomu nevracím, nevidím v tom hodnotu. Uninstall. Takhle skončila moje bitva s toolou, která byla široce zmiňovaná.

Co mi tedy v diskuzi o efektivitě chybělo? No prostě …

Musí vás to bavit!

Tohle si ne každý uvědomuje. Spoustu lidí honí efektivitu Evernotem, kalendářem, togglem, kanban toolou, blockem stránek v pomodoru nebo trello. Jenže nejvíc do toho dá člověk, kterého ten úkol baví.

Ale jak udělat, aby Vás všechno bavilo? Všechno? To nejde, ale jde tomu pomoct.

Kdysi jsem chodil k Lukáši Konečnému na box. Byla to makačka! Jednou jsme jeli kruháč a najednou slyším jak řvě na kluka vedle mě: “ty debile! Jak to děláš? Vždyť to děláš pro sebe ty vole!”. Tahle věta mi utkvěla v hlavě. Kluk byl výrazně lepší než já, ale flákal to.

Na box jsme chodili rádi a dobrovolně, a jen na nás bylo, jestli jsme si něco odnesli nebo ne. Nemuseli jsme, stačilo to odchodit, což by asi stálo Lukáše hlasivky, ale nic víc. S prací je to stejné, zaleží na každém, co si z toho dne odnese.

Co z toho plyne? Jak moc zajímavou si práci uděláte, tak vás bude bavit.

Tak třeba: kdysi jsme měli generální problém s testy. Dlouhá exekuce, kvůli natažení celé infrastruktury pro jednoduché testy, spousta abstraktních předků, spousta nepěkně vonícího kódu. Po malé změně aplikačníhé kódu se musela měnit podstatná část testů. prostě manintance vázla. Testování není moc populární část developerské práce a tak to vyžadovalo přemoct svého slona. Jak to dopadlo? Kopli jsme do toho, přečetl jsem si dvě knížky, trošku jsme mákli, opravili jsme to a teď mám i po dlouhé době v hlavě vrytou velkou znalost a zkušenost testování. A ten pocit vítězství taky k nezaplacení 🙂

Při vývoji jakékoliv komponenty tuhle zkušenost opráším, nikdy už neopakuju tu původní chybu. Proč? Sice to nebyla práce po které by Vás šéf poplácal uznale po zádech a objevili jste se na předních stránkách dzone. Ale stačilo to pojmout tak, že se naučíme testování a později to mnohokrát reusneme, prostě během té práce uděláme něco pro sebe.

V rámci každého úkolu můžete udělat něco pro sebe, naučit se něco nového, co se vám hodí, co potom použijete i jinde. Stačí dobře volit.

Američané stále cosi povídají o tom, že všechno je výzva. Ráno se sprchovat studenou vodou, učit se francouzsky nebo do práce rovnou běhat desítku crossem přes park. Výrazně víc mě baví práce, kde si najdu něco zajímavého, co mě někam posune. Tohle mi funguje jako největší hybná síla, jak se posunout dál.

Poslední věc která se k tomu váže. V každé firmě něco nefunguje, ideální firma je mýtus. Jen to někde jde líp a někde hůř. Jeden kolega kdysi vyřkl pěknou myšlenku: “dobrým se nestanete, tím, že se přidáte k dobré firmě. Dobrým se stanete, když něco dobrého uděláte”. Někdy je nejlepším krokem pokořit věci, které nás nejvíc rozčilují, ikdyž to není vaše zodpovědnost nebo starost. Tím se naučíte úplně nejvíc.

Koukám, že se původní myšlenka rozlezla na celý článek, takže až příště něco o tom, proč dělám věci ráno a jak používám těch pět minut v pomodoru.

Plzeňský Barcamp 2014

S komunitou se to lépe táhne a po parádním data hackatonu se v kalendáři v sobotu 12.4. objevila další akce. Protože jsme s double-ex-kolegou Petrem Juzou oba studovali v Plzni na FAV, vyrazil jsem do města piva – jednotné číslo, protože Petr už tam bydlí 🙂

V sobotu se v Plzni konal plzeňský Barcamp ve Vědeckotechnickém parku.

Co to je?

Program vybraných přednášek už na první pohled ukazoval, že se nejedná o vývojářskou ani technickou akci. Čas byl vyplněn spíše soft-skills nebo networkingem. S tím jsem tam jel. Nakonec jsme ale zašli i na dvě technické sessions.

Zpětně jsme udělali stejnou chybu jako na data hackatonu a to, že jsme se nepřipravili. Kolik akcí bude ještě trvat, než se poučíme z krizového vývoje? 🙂 Přednášky jsme vybírali až na místě, ať už z telefonu nebo z mnoha velmi pečlivě vylepených programů. Takhle z místa generála po bitvě šlo určitě vybrat lépe průřez barcampem a ochutnat od každého něco – víc.

Dopoledne

Po uvítací půlhodince, jež zaplnila twitter fotkama zumby, jsme si vybrali něco z našeho soudku – přednášku Honzy Švece o machine learningu. Honza ze ZČU poodkryl inteligentní hlasovou asistentku, nastřelil něco málo technických atributů “učení se” a velmi pěkně pro lajky ukázal, jak na práci s hlasem. Presentace sama byla paradní. Slidy projížděly nad jakousi mind-mapou na obrovském plátně. To chci taky!

Jan Švec – Machine learning

Jelikož jsem měl šanci pobýt před pár týdny v Malajsii, o čemž sepíšu něco málo později, rozhodně nás zajímali digitální nomádi. Vítek Ježek žije dost netradičním životem a ten shrnul do přednášky. Nejdřív pár slov a fotek ze zřejmě dost povedených recesistických akcí via Děsír, potom povídání o fungování demokratických clevis s.r.o. spolu s digitálním nomádstvím. O co šlo? Odjet někam za teplem na pár týdnů a odtud pracovat. Původně jsem čekal spíš něco ve stylu jak jsem pracoval pro softwarovou firmu v emirátech ale i tohle bylo velmi zajímavé.

Vítek Ježek – Digitální nomádi

Po přesunu do hlavní místnosti začala přednáška energické Marie Gráfové o deseti vychytávkách efektivného života. Opět mě dost zaujaly slidy. Povídání o tom jak se samo-organizovat, zefektivnit a zacílit. V delší verzi najdete všechno s omáčkou v Konci prokrastinace. Ze zmiňovaných apps jsem si dneska zkusil znovu toggl – ale zase jsem to zapomněl vypnout :-), zajímavý bude určitě i Boomerang do Gmailu. Nápad již zažitý v iOS’ Mailboxu. Diskuze k tématu byla dlouhá. Někoho ze životní letargie zvedl pes, někoho bezlepková strava, jiného zase sport. Nicméně já to dělám docela jinak, tak o tom něco málo napíšu.

Odpoledne

Na obědě se ukázalo, že dorazilo pár ostravaků – chybějící diakritika tam opravdu má chybět 🙂 Chatting nad tématy vedení projektů nám přelezl do první várky odpoledních přednášek, takže jsme stihli až Davida Šmehlíka s prací z kavárny. Rozebíral, jak pracovat remotně.

Předposlední přednáška se konala v trošku odlehlé posluchárně a tak bylo celkem prázdno. Slibná upoutávka o crowdfundingu se trošku vymkla kontrole. Kluci z tvujprojekt.cz málo mluvili obecně o tématu a hodně rozebírali svůj skoro nerozjetý web. Škoda, protože znalostí měli zřejmě hodně, ale UX verifikace webu na barcamp IMO moc nepatřila.

Závěrečná session byla ale perfektní, ta to vynahradila. Štěpán Bechyňský mluvil a ukazoval 3D tiskárny. Svoji vlastní si vzal s sebou na barcamp, takže během povídání tlačil dvě kočičky z plastového vlákna. Tohle jsem viděl poprvé naživo, takže informace maximálně relevantní 🙂 Po téhle presentaci bude určitě nejeden z účastníků hodně přemýšlet, jak si těch 25 tisíc obhájit před manželkou 🙂

Nakonec přišla rozlučovací hodinka a párty dole v hale.

Štěpán Bechyňský – 3D tiskárny

Jaké to bylo?

Příjemný den na příjemných přednáškách. Technické session na střídačku se skillama by byly lepší. Ale i tak jsem rozhodně nelitoval.

Schopnost přednášet

Co mě tedy nejvíc upoutalo nebyl David Grundl, jak asi všechny ostatní :-), ale přednášecí skill lídí, co sebrali odvahu vystoupit před publikem. Gratulace! To bylo sakra dobré. Hezké a příjemné presentace – příjemná změna po těch našich korporátních – klidné vystupování, vtipné reakce na dotazy a žádná nervozita. Dobře se na to koukalo. Dost mě tohle motivovalo příště si to zkusit taky, abych trošku zkazil průměr. Nejden posluchač měl totiž určitě dojem, že takovéhle pěkné presentování jde samo. Mě teda ne 🙂

Organizace barcampu

Jestli mě něco uchvátilo tak tohle. Klobou dolů. Přestože bylo vše zdarma, tak jsme za celý den nepřekonali to množství jídla, které organizátoři připravili. Všechno pěkně klapalo, nikde nic nevypadávalo, všechno bylo perfektně zařízené. Ještě jednou klobouk dolů. Speciálně před Jirkou Kolaříkem, Denisou a Verčou.

Vědecko-technický park

Tohle taky stálo za to. Jelikož moje první práce sídlila kousínek vedle, tak jsem prostředí znal. Za těch pár let tam ale vyrostl pěkný park budov, posluchárny pro dvě stovky lidí, výborné zázemí. A to na rozdíl od Prahy, všechno pěkně v zeleni a v lese. Věřím, že se tam hezky pracuje.

Suma sumárum to bylo velmi dobré! Plzeň je příjemná a barcamp byl taky!

Data Hackaton – motivační víkend

Poslední únorový víkend patříl díky Petru Ocáskovi v Node5 eventu jménem Data Hackaton. Akce to byla početná, celkem se přihlásilo přes 70 lidí. Každý s trošku jiným očekáváním. Jelikož jsme se něčeho podobného účastnili poprvé, vyrazili jsme spíše poznat komunitu lidí, networking, než si zahackovat a udělat nějaký reálný výsledek v podobě zanalyzovaných dat. Ve finále jsme se o to do poslední chvíle snažili, bohužel, řečeno sportovní hantýrkou, jsme zaplatili nováčkovskou daň a padli 🙂

Ale od začátku.

Pátek

Ten patřil úvodu akce, pár přednáškám. Po nezbytném přivítání od Petra, následovalo pár mini-přednášek. Jelikož tématem hackatonu byla data, jednalo se převážně o představení problémů, které chceme na eventu řešit, popř. co vlastně nabízíme a nebo které problémy vám vyřešíme/pomůžeme řešit.

Zdroje dat byly ruzné. Akcie a tweety, hluk na D1čce, vývoj kriminality popř. data o firmách. Všecho znělo docela lákavě. Tady jsme udělali první chybu 🙂 Přestože networking, chtěli jsme vlastní téma. Náležitě jsme rozhodili sítě a sešlo se nám pár kandidátů, které bychom za víkend mohli zanalyzovat. Výběr pokračoval do soboty.

Během pátečního večera jsme potkali především kluky z keboole. Petr Šimeček nám dal úvodní intro jak do keboole, tak gooddata tak nakonec i do HP Vertica. Za posledně jmenovanou věc nám bylo trošku stydno, protože jako zaměstnanci HP jsme Verticu neměli nikdy v ruce. Nakonec se ukázalo, že po dlouhé instalaci by nás asi čekalo zklamaní. Slovy klasika: prostě někdo musel ukázat, že vyfukováním cigaretového kouře do vody zlato nevznikne.

Po přečtení Petrova blogpostu si vlastně vzpomínám ještě na pár zajímavých věcí prvního dne. Jednak o excelovském power query jsem neměl ani páru. Po prvotním failu Stěpán Bechynský ukázal sílu excelu a já se nestačil divit. “Big data” excel asi nedá, ale na něco menšího by to nemuselo být vůbec špatné.

Kluci z attacama.com ukázali trošku promo svojí firmě. Zaujalo mě jejich dost profesionální vystupování před kamerou (i ta tam byla), na jejich věk tleskám 🙂

Jelo se v pátek i ve 22:30.

Sobota

Plni velmi pozitivních zkušeností z prvního dne jsme ráno natěšeně dorazili na devátou do node5. Petr nám představil Radovana, který nás ubezpečil, že obě vyprofilovaná témata jsou dobrý nápad. Bohužel zpětně se ukázalo, že to nebyla pravda, ale po bitvě …

Pro jistotu jsme udělali rychlý research, jak de-mixing bitcoin servisy, která měla neutralizovat spletení proudu bitcoinů, tak i analýzy jsonu, který produkuje flightradar24.com. Na obědě jsme udělali druhou a asi nejvíc podstatnou chybu – nad pizzou jsme si plácli na to, že rozemeleme bitcoiny.

Po návratu z oběda jsme to commitnuli na standup meetingu. Během odpoledne začalo studium a naše nervozita exponencielně rostla. Zhruba v šest večer jsme měli mavenem staženou bitcoinj knihovnu připojenou do lokální peněženky, ze které to četlo bloky dat.

Během odpoledne nás Petr ještě provedl Node5. Nádhera. Velmi inspirativní prostředí, pěkný prorůstový koncept. Speciálně sekci startupistů, kde se několik měsíců žere rýže a kečup by mělo navštívit hodně lidí.

Tou dobou kluci odvedle, kterým Petr a jeho kolegové z keboole pomáhal dostat data do gooddaty – tady bych udělal menší vsuvku, protože mi přijde divné to tohle skloňovat, na hackaton zaznělo třeba i v gooddatě, já bych to prostě neskloňoval – skončili a šli hotovy domů.

My jsme měli pár řádků kódu, nic moc networking, protože s tím nám nědokázal nikdo pomoct a plnou hlavu toho, jak ten doménový model asi funguje. Kluci z keboola nás ještě obešli, zda něco máme a nechtěli bychom to dostat do gooddata platformy, popř. Verticy. V koutku duše jsme si ještě mysleli, že možná něco v neděli dáme.

Nicméně v osm jsme to vzdali. Kluci z click2streamu dřeli na gooddata via keboole ještě při našem odchodu.

Neděle

Celou noc jsem nemohl spát. Snažím se být co nejvíc produktivní a nedokázal jsem si představit, že nemáme vlastně vůbec nic – protože sen o tom, že se naučíme strukturu bitcoinů, knihovnu a datový model plus ještě na papír vymyslíme demixer a to vše během jednoho a půl dne byla naprosto bláhová 🙂

V záchvěvu ranní inspirace jsme ještě něco zkusili. Nevyšlo to. Tak jsme si řekli, že je čas uznat porážku a hecnout se něco udělat neboť až ve 14:30 je deadline.

Štefan s toptopicem a bagetou ze včerejšího dne a já se starou houskou z Lídlu v ruce jsme započali straighforward plán, jak skončit se ctí. V jedenáct jsme se rozhodli, že dodáme analyzer flighradaru, ze kterého si vybereme nějakou stats a tu spočítáme v čase.

Java, maven, Redis = to byl náš plán. Redis má tak jednoduché a geniální API, že volit cokoliv jiného byl nesmysl. Jedna servisa parsovala kontinuálně json a plnila data do Redisu, ta druhá kontinuálně přepočítávala průměrnou letovou hladinu. Já programoval, Štefan dělal ops, protože Redis jede na linuxu a v Node5 VPN zase nejede k nám do firmy. Nakonec se tam dostal.

Začali jsme plnit data a pár minut před deadlinou jsme měli spočtenou první průměrnou letovou hladinu. Bohužel na graf se už nedostalo, stejně tak jako na nějakou více smysluplnou analýzu dat. Jedna či dvě hodiny navíc a něco presentovatelného by z toho vypadlo.

Tak jsme si poslechli ostatní. Výsledky byly opravdu povznášející, protože ostatní týmy do toho opravdu šláply a ukázaly, jak se chopit dvoudenní akce. V hlasování všech aktérů zvítězil bluetooth monitoring lidí via sinfin.cz, druhý agilní Adam Kurzok s analýzou firem via daty.cz v závěsu za futurelytics s analýzou kriminality.

Zajímé byly i výsledky analýzy akcií a tweetu, především Štěpán měl velmi pěknou presentaci i pro nezasvěcené.

Na závěr dorazil i Zdeněk Farana a tak jsme se mohli pobavit s někým, kdo dělá realně ve scale.

Poděkování

  • Petr Ocásek uspořádal parádní event, díky!
  • Gazdinka parádně navařila a nemohli jsme neochutnat, díky!
  • Kluci z keboole nám dali čichnout jak funguje jejich BI via goodata a tak všechno okolo, díky!
  • Všichni ostatní vytvořili velmi inspirativní atmosféru, díky!
  • Node5 sám za sebe, protože myšlenka i provedení je úctyhodné, díky!

Postřehy

  • přijít nepřipravení byl kámen úrazu – měli jsme přijít s tématem a využít nabízených platforem, gooddata či google big query, a něco do toho nalít a prostě si to vyzkoušet + někoho k tomu strhnout
  • ikdyž jsme něpřišli s tématem, měli jsme alespoň vsadit na networking a seznámit se s lidmi – dát s nimi něco dohromady
  • potkat se s namotivovanými lidmi je nová krev do žil
  • Node5 je dechberoucí místo, tiše doufáme, že tam někdy uspořádáme podobný event v budoucnu okolo Service Virtualizací
  • když má člověk nosnou myšlenku, lze za víkend udělat dost práce
  • sušený ibišek je neskutečně dobrý
  • po nakládaných hermelínech se těžko běhá 🙂

Kniha: Konec prokrastinace

Hodně lidí věnuje ve svém životě podstatnou část svého času práci. Avšak výsledek našeho odborného snažení nemůsí odpovídat úsilí, kterému do něj vkládáme. Já to často připisuju neefektivnosti toho, co děláme.

“Přes stromy nevidí les.”

Tohle známé přísloví mi občas charakterizuje stav do kterého tu a tam spadnu. Jak se člověk noří do problému hloubš a hloubš, tak zapadne, a místo jednoduchého řešení z high-level pohledu volí komplikované – často výrazně náročnější – postupy. Člověku pak chybí jakási efektivnost v tom co dělá.

Tohle se často vyřeší tím, že o problému začnu vyprávět kolegovi a sám si většinou přijdu na řešení popř. problém. Nicméně v tomhle čase je už pozdě.

Proč tohle píšu?

Snažím se popsat motivaci, kterou mám k tomu, že si tu a tam přečtu nějakou motivační nebo sebe-zefektivňující knížku. Moje asi nejvíc oblíbené jsou Get Things Done a Rework. Důležité však je to, občas si připomenout obsah a postupy, protože rád zapomínám a zklouzávám z toho, co se mi na začátku zdálo tak efektvivní. To je důvod, proč nečtu stále dokola jen výpisky z výše uvedených, ale raděj nové 🙂

Před vánoci jsem však narazil na knihu, o které chci psát. Konec prokrastinace českého autora Petra Ludwiga.

Po prolistování obsahu jsem se do ní rád pustil, protože to vypadalo, že kniha shrnuje to nejlepší z mnoha knížek a nakonec jsem se vůbec nemýlil.

Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví. Psychologové často popisují takové chování jako mechanismus pomáhající jedinci vyrovnat se s úzkostí spojenou s výkonem dané činnosti. Podle některých vědců jsou kritéria definující prokrastinaci následující: je kontraproduktivní, zbytečná a zdržující.

Tak tímhle rozhodně netrpím! Ale to vůbec nevadí, protože kniha obsahuje spoustu zajímavých informací a hlavně reálných postupů, které člověka mohou zefektivnit. Je rozdělena do čtyřech částí:

  1. Motivace
  2. Akceschopnost
  3. Výstupy
  4. Objektivita
Zajímavé jsou pro mě první dvě. Dagi psal nedávno o vnitřní motivaci, existuje také jedna pěkná kniha o motivaci zvenčí.

Motivace

Hned první kapitola pro mě byla stěžení. Celé povídání mi dalo dohromady ideu, proč lepší výplatou nadšenějšího programátora z člověka neuděláš. Zajímavá pro mě byla hlavně část, kde se probírá motivace cestou
O co jde?
Je dobré si dávat úkoly. Je určitě dobré si dávat vyšší úkoly než byly ty předchozí. Jenomže dlouhodobě vzniká problém, že člověk plní úkoly a nemá z nich radost v pohledu na ty další a často těžší a těžší věci. Logicky z toho tedy vypadne, že to nadšení a uspokojení nepramení ze splnění a vyřešení problémů, ale spíš z toho, jak to člověk udělal, jak se mu tohle a to další podařilo, co se naučil, jak do toho zatáhl další lidi a vůbec jak to bylo skvělé a zábavné 🙂
Ruku v ruce s motivací a s radostnou náplní toho, co člověk dělá, jde také určitá osobní vize člověka, co by v životě chtěl dělat. Tohle jsem už mnohokrát četl, ale vždycky jsem se na to vykašlal, že to udělám později. Neudělal, takže napraven z předchozích neúspěchů – prokratisnace? – jsem tentokrát strávit pár hodin přemýšlením. Samozřejmě vizi toho, co bych chtěl dělat, jsem měl v hlavě už dávno. Důležité pro mě bylo k tomu přihodit pár zajímavých postupů a výstupů, které jsou popsané v knize – uvidíte.
Co z toho vypadlo? Celkem pěkná náplň na rok či dva s trochou objasněné mlhy za let pět.
Opravdu hodnotná pro mě také byla část, kde autor popisuje pracovní uspokojení člověka. Vysvětluje tam, že krom práce na sebe člověk niterně velmi oceňuje práci pro druhé a skupinovou motivaci stejně nadšených lidí.

Akceschopnost

Úspěšné lidi od neúspěšných odděluje také to, jak a že vůbec se dokáží rozhodnout pro tu či onu věc. Určitě se Vám často stane, že si nemůžete vybrat z jídel v menu nebo třeba cestu, jak vyřešit nějaký technický problém. Efektivní lidé neprokrastinují v mysli a ihned nahodí postup, kterým vybrat to, co je pro mě dobré. 

Chci dneska maso? Ano. Půjdu dneska sportovat? Ne. Mám velký hlad? Ano. Tak to si mohu dát XYZ.

Prokrastinace znamená i to, že ikdyž člověk jednu variantu jistě vybere, tak se vrací k dalším – na stejné úrovni – a znovu je zhodnocuje. To samozřejmě vede k tomu, že má člověk v hlavě stále mnoho možností a celková množina, ze které vybíra, se prostě nezmenšuje. Nakonec si nevybere, protože se prostě nerozhodne.

Samozřejmě výběr z jídelního menu je to nejsnažší, co nás v životě čeká 🙂

Velmi mě v posledních měsících motivoval poslech podcastu s Lukášem Hudečkem z Node5, který v něm v jednom momentě říká, že má takové životní krédo:

Člověk by měl v životě dělat vždycky to, co se mu chce nejméně.

Autor Petr Ludwig jde ještě dál v části o osobních hrdinstvých. Tvrdí, že když člověk udělá něco odvážného má sklon dělat odvážné věci víc a víc. Myšleno v kontextu puštění se do hromady TODO věcí nebo vyzkoušení prototypu odvážného nápadu místo jeho odkládání.

Zárověn to ukazuje na příkladu, kdy si člověk ráno může dát studenou sprchu – což je třeba pro mě dosti hrdinský čin – čímž bude zbytek dne motivován dělat takové věci dál. A ono to funguje 🙂

Závěr

Další dvě kapitoly jsou také zajímavé, ale pro mě už ne tak podstatně. Úplně bych zapomněl na praktickou část knihy, které ukazuje jak se v reálu pomocí např. buzer-lístku vyrovnat s odkládáním úkolů. Všechny tyhle formuláře jsou také dostupné na autorově webu.

Abych to shrnul. Kniha je říznutá seznamem psycho výzkumů, což přináší často úsměvná zjištění, jak se lidé chovají. Zároveň shrnuje hromady dalších knížek a jako by je propojovala v jeden smysluplný celek jak dělat věci smysluplně a zakousnout se do nich.

Za to se sluší autorovi zatleskat a knihu jednozančně doporučit.

Fitness inspektor: I’M FIT Fitness, Fénix

Během Vánočních svátků jsem vyrazil navštívit jedno z papírově nejmodernějších fitek, které nabízí multisport. I’M FIT Wellness and Fitness v Galerii Fénix v Praze.

Vyrazili bychom tam už dříve, bohužel na multisport kartu je vstup možný pouze 7:00 – 17:00, takže během pracovního dne to skoro nejde. Parkovat lze v obchodním centru zdarma. Na recepci vznikla první komplikace – k uzamčení šatny potřebujete vlastní zámek. Naneštěstí všechny erární byly půjčené, nicméně po pár minutách se problém vyřešil, protože ho někdo z klientů vrátil. Za týden, při druhé návštěvě, však už chtěli za půjčení zámku 30 kč.

Zázemí je výborné. První co jsem viděl v Praze, kde mají ve sprchách sprcháč a další spotřební věci for free. Zklamáním je vlastní posilovna. Z webu lze vyčíst, že zařízení disponuje krom ní i cardio, cyclingem, wellness, bazén, sauna. Jelikož je v I’M FITu tolik věcí, na posilku nezbylo až tolik prostoru. Jednoručky, patnáct možná dvacet moderních leč na sobě namačkaných strojů, hrazda. Na druhé straně v cardiozóně je pár běhátek plus veslovací trenažer. To je vše. Samozřejmě, jak píšu výše, je možné zajít na spinning, do sauny popř. na bosu trénink do menší tělocvičny, kam tu neděli šla většina zákazníků.

Co se mi líbilo bylo celkem civilizované prostředí, normální lidé. Na recepci jsem se dozvěděl, že denně chodí na multisport kartu 120 lidí. Když k tomu přičteme regulérní permanentkáře, nechtěl bych tam chodit v týdnu od šesti, asi by tam nebylo vůbec k hnutí.

Z posilky jsem odcházel se smíšenými dojmy. Celkově pěkné, kultivované, ale malé. Bohužel jsem nebyl ve welness části, ale možná že koncept celého zařízení není v posilce, ale právě ve welness. Příště uvidíme a možná kvůli tomu zbytku zvednu známku, protože zatím průměr – trojka.

Fitness inspektor: Erpet Badminton

Erpet Golfcentrum sídlí na Smíchově kousínek od Vltavy. Jak je z názvu partné, badminton je jeden ze sportů, na který si můžete do zařízení zajít. Samotná hala má celkem pěkné – nejsem vůbec odborník – interní golfové hřiště plus trenažér. Bohužel my chodíme na badminton a tam je to trošku horší.

Komplikace už na začátku. S multisportem si sami nezajdete, Erpet neumí půlit cenu kurtu. Když máte kartu oba dva, je to ok. Pokud ji má pouze jen jeden, tak má smůlu, prostě oba zaplatíte penězi, protože částku vám nerozpůlí. Šatny jsou už docela staré, sprchy ještě o dekádu horší. V tomto směru tuhá historie.

Unikátem je cesta ze šatny na kurty. Tam se totiž dostanete po venkovním chodníku, který má cca 50 metrů. Což je speciálně po hodinové hře v zimě při 10 stupních v záporné škále (zdravím rockzone) celkem o zdraví. Když se člověk dostane konecně do haly, musí projít po kraji tenisového kurtu, což hráčům bílého sportu nezávidím, protože prakticky vždycky musí počkat. Samotná hra je v pohodě.

Když přičtu celkem vysokou cenu, ve špičce 290kč, hodnocení bude špatné – čtyřka.