Fitness inspektor: badminton ve Sportcentru Praha

Multisport umí nejen fitness, ale také různé další sporty jako je badminton. Jako první jsme zkusili Sportcentrum Praha v Letňanech.

  • Hala má dohromady čtyři kurty
  • Vedle letňanského bazénu je další badminton, ale tam multisport neberou 🙂
  • Šatny jsou celkem zánovní
  • Raketu lze půjčit za 50kč, což je velmi dobrá cena. Míčky dokonce zdarma!
  • O víkendu stojí kurt 200kč/hodina, přes multisport lze platit polovinu kurtu – což ne všude umožnují
  • Rezervace online, většinou bývá volno, takže když si vzpomenete den předem, není to problém
  • Jediné větší negativum spočívá v celkem ostrém stropním světle. Nebyl jsem tedy ze hry moc nadšený, protože košíček občas nebyl ve světlech vidět. Při zápase by to byl docela zásadní problém, když budete hrát se vypáleným zrakem 🙂
Celkově dobré, takže trojka.

Fitness inspektor: World Class Wenceslas/Vaclavské náměstí

Druhou zastávkou na tour de multisport karta bylo fitko na Václaváku, konkrétně World Class Wenceslas. Hned na začátku, kvůli lokaci, trošku problém s parkováním, protože na Václavském náměstí člověk prostě zdarma nezaparkuje.

Zařízení má vlastně tři podlaží. Nahoře recepce, pár strojů, v mezipatře cardio a sál, dole klasická posilka včetně regulérní hrazdy – asi jediné plus, které jsme ještě ke všemu nepoužili 🙂 V pátek večer narváno zrovna nebylo, ale fitko vypadalo plné, nedokážu si představit třeba úterý večer.

Všechna patra jsou v podzemí, takže žádná okna. Díky tomu na mě nepůsobilo nijak pozitivním dojmem. Když člověk přičte starší stroje, tak z návštěvy nadšený moc nejsem. Sprchy, šatny a sauna celkově horší, takže za me tři mínus.

Fitness inspektor: Fitness Kotva

Na první zkušenost s multisport kartou jsme vyrazili do Fitness Kotva. V centru Prahy na Náměstí republiky, parkovat lze v Kotvě několik hodin zdarma. Dostupnost tedy jak MHD tak autem velmi dobrá.

Jedná se o středně velké fitness – velké pro mě znamená Fitness BBC na Želivského. Příjemné prostředí, nějaký pátek od otevření to už bude, ale vše relativně nové. Aerobní část má řádově deset strojů od běhacích pásů přes orbitrek až po veslování. Dostupné jsou dvě multiposilovací zařízení s hrazdou, docela dost jednoúčlových strojů, celkem slušná “činkárna” s benchem a multipressy, protahovace-posilovací koutek se zrcadly, několika míči, podložkami atd.

Dohromady to funguje. Za dvě návštěvy jsme narazili vždycky na solidní osazenstvo, ani ve špičce není nijak narváno, takže šlo vždycky pohodně cvičit. Za mě je to dvojka 🙂

Multisport karta

Multisport je takový gadget mezi fitnessy, až jsem o něm musel napsat článek 🙂 O co jde? Zaplatíte určitý obnos peněz za parmanentku, se kterou můžete navštěvovat různá sportovní zařízení. Genialita spočívá v tom, že jen v Praze jsou těch zařízení stovky, od fitness přes bojové sporty, badminton, tenis, bruslení, bazén, wellness, sauny atd. Více v seznamu partnerů.

Jediné omezení spočívá v tom, že na multisport kartu můžete navštívit jen jednoho partnera denně, což v praxi moc velké omezení není. Zároveň v seznamu partnerů nejsou ty TOP záležitosti, např. z posiloven jsou tam převážně ty menší. Např. moje oblíbené fitness BBC tam není. S ním konec konců budu srovnávat všechna fitka dále v minirecenzích.

Zároveň ještě některé podniky maji problém při kolektivních sportech, např. jsme řešili problém s Erpetem na badminton, kdy na jeden kurt neumí rozpůlit cenu, tzn. že já bych “platil” multisport kartou a kolega penězi. Museli bychom mít karty oba dva, abych ji já mohl uplatnit.

Pro mě osobně je to skoro revoluční záležitost. Jednak je příjmné chodit v týdnu do fitka blízko k prácí, o víkendu zase blízko bydlišti. Aktivní člověk by měl rozhodně relaxovat a i to karta v ceně nabízí. Za druhé po delší době chození kamkoliv se člověku jedno zařízení okouká, velmi tedy vítám možnost průběžně měnit místa, kde člověk tráví větší množství času.

V dalších článcích bych rád přinesl minirecenze jednotlivých podniků, kam jsme měli šanci zajít, protože dokud člověk nezkusí, tak neví 🙂 Fotky občas zkreslují.

Na závěr to nejlepší: karta mě v rámci akce pro mého zaměstnavatele, HP, stála nějakých 590kč měsíčne – na půl roku. Což zní skoro neuvěřitelně, když za pět set korun stěží seženete permantnentku do jednoho podniku, tady jich máte stovky.

Všechny minirecenze lze najit postupně tady.

Čas dát NHibernatu sbohem #1 – nízká transparentnost

Mám rád frameworky. Použít sílu, inteligenci a práci ostatních, kterou nabízí zdarma, mi přijde jako dobrý nápad, který šetří lidské zdroje a člověka učí. Proto také v našem .NET produktu HP Service Virtualization používáme NHibernate, Spring.NET, NUnit atd.

Ostatně princip ORM je dobrý nápad. Team, starající se o persistenci, rychle nabootuje do problematiky persistence, nevynalézá kolo s různými koncepty jako je optimistic locking, session handling, podporuje relativní přenositelnost mezi databázemi a persistentní úroveň napíšete za zlomek času. V následujicí sérii článků bych rád popsal pár postřehů, proč se skoro po třech letech chceme NHibernatu na našem produktu zbavit. Pořadí problému se nemusí nutně shodovat s jejich závažností 🙂

Poslední dobou slýchávám názor, že jsou věci složité jinak by je dělal každý. Tohle tvrzení je skoro v rozporu s dobrými programátorskými mravy 🙂 Asi před rokem jsem četl knížku Tajemství inovací Steva Jobse. Ač nejsem milovník Apple, kniha ve mě zásadně vylepšila náhled na složitost naprogramovaného kódu. Od té doby se snažím dbát na jednoduchost všeho co dělám.

NHibernate je vysoce konfigurovatelný, umí mnoho věcí nastavit, často velmi umě schovává hodně složitou funkcionalitu za jednoduché koncepty. Přesto to pro složitější aplikace nemusí stačit.

Jeden příklad složitosti za všechny. Hibernate Session. Výborný koncept, který umí pomocí optimistického přístupu cachováním šetřit přístup do DB. Zaručuje dokonce prakticky vyšší izolační level než standardní Read Committed – pokud jednou načtete entitu, dostanete během životnosti session vždy stejnou instanci – samozřejmě s určitými vyjímkami. Což jsou přesně ty složitosti o kterých mluvím.

Problém je, že tento koncept musíte vystavit mimo databázovou vrstvu, např. s použitím Transaction API ve Springu v komponentách, které řeší transakce. Jakmile tohle uděláte, nemáte věci pod kontrolou. Potom pracuje se session, alespoň na pozadí, váš celý tým. Všichni členové pak musí umět správně se session fungovat, vědět kdy co dostanou, kdy mají co updatovat, kdy refreshovat. Handlování práce se session začne prorůstat mimo databázi. Mužete ho sice skrýt za repository, ale už je vidět.

Pokud je počet uživatelů podobného API větší, vždycky se najde pár jedinců, kteří jej používají špatně. Vše se později zvrtne k tomu, že místo šetřeni dotazů do databáze se queruje vždycky.

V kombinaci s magičností sklouzneme zákonitě k tomu, že bychom lépe spali, kdybychom si session komponentu psali sami, vynutili si jasný lifecycle manažovaných entit a měli vše pod kontrolou, protože celý zbytek teamu nerozumí detailně session logice a nemá čas číst stovku stránek NHibernate manuálu.

Proč magičností? Springové transakční API handluje lifecycle session. Rádi bychom během celého processení jednoho callu na náš server měli session jako unit of work. Springové transakční API se bohužel nechová tak, že bychom mimo něj poznali, kdy vytvárí novou session a kdy ji znovupoužívá – což je chování, kterého chceme dosahnout. Tímto přesně zajistíme konzistenčnost během celého zpracování.

Další magičnost? Např. v Second Level Cache není občas jasné proč je držena starší entita než očekáváme a několik dnů strávených debugováním NHibernate knihoven nenese ovoce. Musíte potom obcházet celý koncept, tu a tam session či cache clearovat nebo naopak flushovat, aby se v ní objevilo to správné. Začíná se to pak celé nebezpečně hákovat.

NHibernate je mocný nástroj, ale jako vždycky věci normalizuje. Zjednodušení konceptu má vždy velkou nevýhodu a to skrytí určitých věcí o kterých rozhoduje sám framework za vás. Pokud je ale chcete měnit, musíte si přepsat tu a tam nějakou komponentu. Prostě vám občas nesedí defaultní chování.

Pokud tohle chcete, raděj se HNibernatu vyhněte.

Co bude příště? Performance. Kdy a proč se vyhnout NHibernate, když chcete vysokou performance.

Souhrn nejčtenějších zpráv

Když se člověk vrátí po dovolené, rád by si někde přečetl souhrn nejčtenějších zpráv, které se udály za dobu jeho nepřítomnosti. Existuje něco takového na zpravodajských serverech?

  • Idnes.cz nabízí archiv, kde je možné zvolit ostrov a datum. Bohužel neumí datumové intervaly ani řadil dle nejčtenějích.
  • lidovky.cz jsou nadějnější, mají na své základní stránce box “nejčtenější”, bohužel vybírat lze jen za poslední den, tři dny a týden. Zobrazeno je pak jen pět nejčtenějších článků.
  • aktuálně.cz nabízí asi nejlepší archiv, bohužel bez možnosti řazení podle čtenosti

Pokud zabrousíme na zahraniční servery, najdeme výrazně zajímavější stránky.

Obávám se tedy, že přečíst si zmeškané zpravodajství za dovolenkovou dobu není tak snadný oříšek. Člověk se opět musí prodírat spoustou nepodstatných zpráv, tak aby se dostal k podstatnému.