Jasně cílených 25 + 5 minut v pomodoro

Když bude chtít netrénovaný jedinec uběhnout pět kilometrů, velmi pravděpodobně zažije lepší požitek ze sportu, když si místo celého běhu najednou rozkrájí trať na 10 pětisemetrových částí a mezi nimi udělá určitý odpočinek.

Proč? Doběhnout k další lampě na cyklostezce je pro psychiku – a také fyzičku – méně náročný úkol než doběhnout do další vesnice a pak zpět. Psychiku se stejně jako fyzičku můžete vyčerpat.

Takhle nějak funguje pomodoro v práci.

O co jde?

Pomodoro je celkem starý a jednoduchý postup, který velmi napomáhá mojí efektivitě. Je to vlastně jediná věc, kterou jsem zkusil a používal i po pár dnech dál. Respektive pomodoro pomáhá mému soustředění a schopnosti řešit smysluplně problémy.

Pomodoro říká, že byste měli dvacetpět minut pracovat a pět minut dělat něco jiného – odpočinout si od té hlavní činnosti – a takto dokola. Po třech opakováních si dát větší patnáctiminutovou pauzu. Takhle lze rozkrájet celý den.

Jak to funguje?

Přijdete do práce, pustíte čas a pracujete dvacetpět minut. Tento časový úsek je dedikován vaší přímé práci, žádné rozptylování, žádné odbíhání, čistý focus na prácí. Po pětadvaceti minutách je čas pět minut na pauzu. Její výplň záleží na každém z nás. Důležité je, aby tento úsek trávil člověk něčím jiným než tou konkrétní prací.

Časy lze při troše dobré vůle poměnit. Přece jen, když mám nosou myšlenku a bije mi 24:59, neodejdu, abych ji zapomněl 🙂 Na druhou stranu vypustit ale pauzu je nežádoucí, protože v ní je kouzlo pomodora.

Proč mi to funguje?

Určitě každý znáte moment, kdy se rozjedete v práci, hloubáte a hloubáte nad nevyřešitelným problémem a najednou je konec dne a jdete domů. Práce vás pohltila, ale ten problém jste nerozlouskli. Pravděpodobně se vám to povede druhý den ráno. Krom psychické únavy to má ještě jeden faktor. Přes stromy nevidíme les.

Když člověk kontinuálně přemýšlí, prochází slepé cestičky problému, mozek je v určitém kontextu. Jeho granularita je na úrovni těch dílčích řešených problémů – nikoli celku. Během pauzy z toho kontextu logicky vypadne. Když uplyně pět minut a člověk začne hloubat znovu, musí si kontext obnovit. To se mu povede tím, že začne nad problémem znovu přemýšlet, sestupovat hlouběji a hlouběji. A tohle je právě ono.

Jakmile znovu sestupujete do toho kontextu, procházíte věci znova a dost často vás napadne něco jiného, jiné řešení, jiné problémy nebo postupy. To mi většinou vede k rozuzlení celé úlohy.

Efektivita přemýšlení

Podstatnou věcí je efektivita sama o sobě. Mozek má jisté limity. Nedokáže se plně soustředit a přemýšlet hodiny po sobě, tak jako fyzická práce potřebuje odpočinek, tak i psychická. Všechno je to logicky vysvětlené v Pragmatic Thinking and Learning.

Plánovat dvou, tří nebo dokonce čtyřhodinový meeting je mrháním času. Nejenže nevznikne žádný tlak na řešení daných problémů jednoduše proto, že tolik času svádí k řešení všeho okolo, taktéž každý na daném meetingu se bude efektivně soustředit maximálně minut čtyřicet.

A pomodoro řeší kousknováním i tohle.

Jak to používám?

25 minut práce

Na barcampu někdo říkal, že jeho den začíná kafem vedle notebooku. Můj den začíná tím, že kliknu na rajské jablko v chromu a začne mi odpočítávat čas. Jelikož mám vidinu dvacetipěti minut práce před sebou a ne osmi, deseti či dvanácti hodin, nenechám se snadno rozptýlit.

Nejdu číst weby, sociální sítě, nejdu vařit čaj, nejdu jíst ani nejdu přemýšlet na víkendem. Jednak mám v hlavě focus na těch krátkých dvacet pět minut, které chci strávit efektivně, druhak se mi odpočítávaný čas krátí.

Proč používám chromový doplněk? Má to jednu super výhodu. Blokování stránek. Když už mám slabší chvilku a chtěl bych se podívat na facebook, pomodoro doplněk mi to neumožní 🙂 Prostě stránku nezobrazí, resp. zobrazí přes ní logo rajčete. Tohle funguje ikdyž jste měli tu stránku otevřenou předem, prostě se překryje šedým podkladem a logem. Má to nedozírné nasledky 🙂 Například vám to neumožní pokračovat v rozjetém dialogu na sociální síti. Máte na dvacetpět minut smůlu 🙂

5 minut pauza

Tohle je asi nejlepší část. Přišlo mi škoda koukat z okna a relaxovat. Proto těchto pět minut trávím prací, ke které bych se normálně nedostal. Má jiný kontext, takže mi to funguje!

Moje typická normální praxe je taková, že člověk začne pracovat na nové věci a za tři měsíce zjistí, že neodpovídal celou dobu na emaily, které se netýkaly té nove featury. Těch pět pauzovních minut mi tak slouži na dělání dílčích úkolů. Odpovědět na dotaz kolegovi, naplánovat schůzku, zavolat klempířům na parapety nebo si vložit do getpocket články.

Pokud totiž pracujete 8 hodin denně, máte takových pauz celkem 16. Za to lze už stihnout hodně dalších věcí. Vzhledem ke zefektivnění práce byste tenhle čas stejně pravděpodobně nevyužili moc dobře.

Pokud nejsem v dohledu chromu, používám clockwork tomato pro android. Úplně se nabízí integrace s nějakou toolou na management tásků, třeba kanbanflow tohle pěkně umí.

Shrnutí

Dost mi to pomáhá, řeší mi to totiž hodně problémů:

  1. Efektivita, rozptylování, odcházení od problému
  2. Dokážu zase vidět les přes stromy, nezapadnu nesmyslně do problému na celé hodiny
  3. Dokážu dělat věci, ke kterým bych se nedostal a stále je odsouval na budoucno
  4. Jelikož ten čas dělím na kratší úseky, nemám pocit, že budu zase celý den v práci
Pomodoro má jen jedno pravidlo 25+5, tolikrát vzpomínané v tomhle článku. Tedy žádný overmanagement – to je také velká výhoda.

Musí vás to bavit!

K tomuhle blogpostu mě motivovala přednáška a následná diskuze o deseti vychytávkách na plzeňském barcampu. Pár věcí jak to dělám já nikdo nezmínil, tak je zkusím probrat tady.

Celkem úsměvný moment jsem zažil hned první týden po barcampu, kdy jsem si uvědomil, že každému funguje něco jiného. Pár pracovních dní jsem zkoušet toggl.

Během nich mi ale došlo, že od roku 1984 už něco málo uběhlo a nebudu sám sebe sledovat, ať si to dělá ČSU, NSA, ETC, teda etc. 🙂 Ještě bych něco zjistil. Teď vážně: pro mě to nedává smysl, otravuje mě to a zapomínám na to. Jelikož se k tomu nevracím, nevidím v tom hodnotu. Uninstall. Takhle skončila moje bitva s toolou, která byla široce zmiňovaná.

Co mi tedy v diskuzi o efektivitě chybělo? No prostě …

Musí vás to bavit!

Tohle si ne každý uvědomuje. Spoustu lidí honí efektivitu Evernotem, kalendářem, togglem, kanban toolou, blockem stránek v pomodoru nebo trello. Jenže nejvíc do toho dá člověk, kterého ten úkol baví.

Ale jak udělat, aby Vás všechno bavilo? Všechno? To nejde, ale jde tomu pomoct.

Kdysi jsem chodil k Lukáši Konečnému na box. Byla to makačka! Jednou jsme jeli kruháč a najednou slyším jak řvě na kluka vedle mě: “ty debile! Jak to děláš? Vždyť to děláš pro sebe ty vole!”. Tahle věta mi utkvěla v hlavě. Kluk byl výrazně lepší než já, ale flákal to.

Na box jsme chodili rádi a dobrovolně, a jen na nás bylo, jestli jsme si něco odnesli nebo ne. Nemuseli jsme, stačilo to odchodit, což by asi stálo Lukáše hlasivky, ale nic víc. S prací je to stejné, zaleží na každém, co si z toho dne odnese.

Co z toho plyne? Jak moc zajímavou si práci uděláte, tak vás bude bavit.

Tak třeba: kdysi jsme měli generální problém s testy. Dlouhá exekuce, kvůli natažení celé infrastruktury pro jednoduché testy, spousta abstraktních předků, spousta nepěkně vonícího kódu. Po malé změně aplikačníhé kódu se musela měnit podstatná část testů. prostě manintance vázla. Testování není moc populární část developerské práce a tak to vyžadovalo přemoct svého slona. Jak to dopadlo? Kopli jsme do toho, přečetl jsem si dvě knížky, trošku jsme mákli, opravili jsme to a teď mám i po dlouhé době v hlavě vrytou velkou znalost a zkušenost testování. A ten pocit vítězství taky k nezaplacení 🙂

Při vývoji jakékoliv komponenty tuhle zkušenost opráším, nikdy už neopakuju tu původní chybu. Proč? Sice to nebyla práce po které by Vás šéf poplácal uznale po zádech a objevili jste se na předních stránkách dzone. Ale stačilo to pojmout tak, že se naučíme testování a později to mnohokrát reusneme, prostě během té práce uděláme něco pro sebe.

V rámci každého úkolu můžete udělat něco pro sebe, naučit se něco nového, co se vám hodí, co potom použijete i jinde. Stačí dobře volit.

Američané stále cosi povídají o tom, že všechno je výzva. Ráno se sprchovat studenou vodou, učit se francouzsky nebo do práce rovnou běhat desítku crossem přes park. Výrazně víc mě baví práce, kde si najdu něco zajímavého, co mě někam posune. Tohle mi funguje jako největší hybná síla, jak se posunout dál.

Poslední věc která se k tomu váže. V každé firmě něco nefunguje, ideální firma je mýtus. Jen to někde jde líp a někde hůř. Jeden kolega kdysi vyřkl pěknou myšlenku: “dobrým se nestanete, tím, že se přidáte k dobré firmě. Dobrým se stanete, když něco dobrého uděláte”. Někdy je nejlepším krokem pokořit věci, které nás nejvíc rozčilují, ikdyž to není vaše zodpovědnost nebo starost. Tím se naučíte úplně nejvíc.

Koukám, že se původní myšlenka rozlezla na celý článek, takže až příště něco o tom, proč dělám věci ráno a jak používám těch pět minut v pomodoru.