Sunday, January 26, 2014

Kniha: Konec prokrastinace

Martin Podval
Hodně lidí věnuje ve svém životě podstatnou část svého času práci. Avšak výsledek našeho odborného snažení nemůsí odpovídat úsilí, kterému do něj vkládáme. Já to často připisuju neefektivnosti toho, co děláme.
"Přes stromy nevidí les."
Tohle známé přísloví mi občas charakterizuje stav do kterého tu a tam spadnu. Jak se člověk noří do problému hloubš a hloubš, tak zapadne, a místo jednoduchého řešení z high-level pohledu volí komplikované - často výrazně náročnější - postupy. Člověku pak chybí jakási efektivnost v tom co dělá.

Tohle se často vyřeší tím, že o problému začnu vyprávět kolegovi a sám si většinou přijdu na řešení popř. problém. Nicméně v tomhle čase je už pozdě.

Proč tohle píšu?

Snažím se popsat motivaci, kterou mám k tomu, že si tu a tam přečtu nějakou motivační nebo sebe-zefektivňující knížku. Moje asi nejvíc oblíbené jsou Get Things Done a Rework. Důležité však je to, občas si připomenout obsah a postupy, protože rád zapomínám a zklouzávám z toho, co se mi na začátku zdálo tak efektvivní. To je důvod, proč nečtu stále dokola jen výpisky z výše uvedených, ale raděj nové :-)

Před vánoci jsem však narazil na knihu, o které chci psát. Konec prokrastinace českého autora Petra Ludwiga.


Po prolistování obsahu jsem se do ní rád pustil, protože to vypadalo, že kniha shrnuje to nejlepší z mnoha knížek a nakonec jsem se vůbec nemýlil.

Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví. Psychologové často popisují takové chování jako mechanismus pomáhající jedinci vyrovnat se s úzkostí spojenou s výkonem dané činnosti. Podle některých vědců jsou kritéria definující prokrastinaci následující: je kontraproduktivní, zbytečná a zdržující.
Tak tímhle rozhodně netrpím! Ale to vůbec nevadí, protože kniha obsahuje spoustu zajímavých informací a hlavně reálných postupů, které člověka mohou zefektivnit. Je rozdělena do čtyřech částí:

  1. Motivace
  2. Akceschopnost
  3. Výstupy
  4. Objektivita
Zajímavé jsou pro mě první dvě. Dagi psal nedávno o vnitřní motivaci, existuje také jedna pěkná kniha o motivaci zvenčí.

Motivace

Hned první kapitola pro mě byla stěžení. Celé povídání mi dalo dohromady ideu, proč lepší výplatou nadšenějšího programátora z člověka neuděláš. Zajímavá pro mě byla hlavně část, kde se probírá motivace cestou

O co jde?

Je dobré si dávat úkoly. Je určitě dobré si dávat vyšší úkoly než byly ty předchozí. Jenomže dlouhodobě vzniká problém, že člověk plní úkoly a nemá z nich radost v pohledu na ty další a často těžší a těžší věci. Logicky z toho tedy vypadne, že to nadšení a uspokojení nepramení ze splnění a vyřešení problémů, ale spíš z toho, jak to člověk udělal, jak se mu tohle a to další podařilo, co se naučil, jak do toho zatáhl další lidi a vůbec jak to bylo skvělé a zábavné :-)

Ruku v ruce s motivací a s radostnou náplní toho, co člověk dělá, jde také určitá osobní vize člověka, co by v životě chtěl dělat. Tohle jsem už mnohokrát četl, ale vždycky jsem se na to vykašlal, že to udělám později. Neudělal, takže napraven z předchozích neúspěchů - prokratisnace? - jsem tentokrát strávit pár hodin přemýšlením. Samozřejmě vizi toho, co bych chtěl dělat, jsem měl v hlavě už dávno. Důležité pro mě bylo k tomu přihodit pár zajímavých postupů a výstupů, které jsou popsané v knize - uvidíte.

Co z toho vypadlo? Celkem pěkná náplň na rok či dva s trochou objasněné mlhy za let pět.

Opravdu hodnotná pro mě také byla část, kde autor popisuje pracovní uspokojení člověka. Vysvětluje tam, že krom práce na sebe člověk niterně velmi oceňuje práci pro druhé a skupinovou motivaci stejně nadšených lidí.

Akceschopnost

Úspěšné lidi od neúspěšných odděluje také to, jak a že vůbec se dokáží rozhodnout pro tu či onu věc. Určitě se Vám často stane, že si nemůžete vybrat z jídel v menu nebo třeba cestu, jak vyřešit nějaký technický problém. Efektivní lidé neprokrastinují v mysli a ihned nahodí postup, kterým vybrat to, co je pro mě dobré. 
Chci dneska maso? Ano. Půjdu dneska sportovat? Ne. Mám velký hlad? Ano. Tak to si mohu dát XYZ.
Prokrastinace znamená i to, že ikdyž člověk jednu variantu jistě vybere, tak se vrací k dalším - na stejné úrovni - a znovu je zhodnocuje. To samozřejmě vede k tomu, že má člověk v hlavě stále mnoho možností a celková množina, ze které vybíra, se prostě nezmenšuje. Nakonec si nevybere, protože se prostě nerozhodne.

Samozřejmě výběr z jídelního menu je to nejsnažší, co nás v životě čeká :-)

Velmi mě v posledních měsících motivoval poslech podcastu s Lukášem Hudečkem z Node5, který v něm v jednom momentě říká, že má takové životní krédo:
Člověk by měl v životě dělat vždycky to, co se mu chce nejméně.
Autor Petr Ludwig jde ještě dál v části o osobních hrdinstvých. Tvrdí, že když člověk udělá něco odvážného má sklon dělat odvážné věci víc a víc. Myšleno v kontextu puštění se do hromady TODO věcí nebo vyzkoušení prototypu odvážného nápadu místo jeho odkládání.

Zárověn to ukazuje na příkladu, kdy si člověk ráno může dát studenou sprchu - což je třeba pro mě dosti hrdinský čin - čímž bude zbytek dne motivován dělat takové věci dál. A ono to funguje :-)

Závěr

Další dvě kapitoly jsou také zajímavé, ale pro mě už ne tak podstatně. Úplně bych zapomněl na praktickou část knihy, které ukazuje jak se v reálu pomocí např. buzer-lístku vyrovnat s odkládáním úkolů. Všechny tyhle formuláře jsou také dostupné na autorově webu.

Abych to shrnul. Kniha je říznutá seznamem psycho výzkumů, což přináší často úsměvná zjištění, jak se lidé chovají. Zároveň shrnuje hromady dalších knížek a jako by je propojovala v jeden smysluplný celek jak dělat věci smysluplně a zakousnout se do nich.

Za to se sluší autorovi zatleskat a knihu jednozančně doporučit.

0 komentářů:

About me

Powered by Blogger.